Červenec 2009

Ufffffff

30. července 2009 v 23:58
Zase jsme se s Jenny vydali ven. Teda ven, spíše někde pít, což je pro nás v poslední době víc, než typické:-)). Moc jsem se bavila, když kolem nás procházeli strážci bezpečnosti ( jak jim nevině říkáme:D) a Jenny si rozložila kolem piva jídelní lístek:)). Byla jsem také svědkem záchvatu, podobnému tomu, co má velmi často Killi - Barčo!!!!!!Rychle to zabij!!!!! Pro nezasvědcené jedná se o všechny druhy hmyzu - aneb pokemonů:-)). Zase jsme si užili parádní večer, až na to, že víno, které jsem si obejdnala bylo teplé asi jako ranní kakao, nebo můj nový čas " STOP APETIT":D. Prostě, tak jak to má být.....nevím, jaký má tento článek smysl. Vlastně vím, ono totiž stačilo napsat - DÍKY GLOZKA.

Proč nemít děti

30. července 2009 v 17:54
Trochu se v poslední době zamýšlím nad chováním některých lidí v mém okolí. Většina mých kamarádek má přez 20let a většina z nich má děti. Lidé si ztěžují, že mladá generace chce děti, co nejpozději. Diví se tomu, ale proč by se mladí lidi měli hrnout do podnájmů a problémů? Většina mých kamarádek mělo velké plány se studiem. Ani jedné to zatím nevychází podle představ. Ale proč? Kvůli neochotě a netoleranci ze strany školy. Na jednu stranu doma nevěřícně kroutí hlavami nad tím, že ženy mají děti běžně ve 40, ale to že, studentka jejich školy má dítě je jim vlastně jedno. Nevím, jak je to na vysoké škole, ale rozhodně vím, jak se s takovými "případy" zachází na většině středních škol. Není nesmysl nutit matku chodit do školy jako ostatní studenty? ( tj. absence do 30%), v tuhle chvíli už si vedení školy, či profesor nevzpomene na to, co probíral doba u kávy. Proč hnout prstem navíc? Vlastně, nejde jen o děti mladých matek, ale celkově o postoj společnosti. většina lidí se neustále na něco ztěžuje, ať jsou to politici, ať jsou to zvyšující se ceny, nebo cokoli jiného. Nejzajímavější mi přejde téma politika. Většina lidí mávne rukou, když je řeč o naší vládě. Přejde mi to směšné. Proč se teda onen člověk nezvedne a nezačne s tím něco dělat? Plnou hubu keců může mít kdokoli. Nemyslím si, že změnou vlády, či změnou vedení ve škole se něco změní. Všechno bude stejné. Lidé/studenti si budou neustále ztěžovat, ať bude nadřízený kdokoli. Není čas udělat zásadní změnu u nás? Nehledat ji jinde? V politice? Není to zbytečné? Ano mají hodně peněz, nelíbí se Vám to? Tak přestaňte blbě kecat a snažte se s tím něco dělat. Nevím, jak mě napadlo s napsat takový článek. Možná proto, že se mi ozvala jedna z mých kamarádek s tím, že poslední rok musí dochodit celý a nechat doma malé dítě. Přestává mě bavit držet hubu a krok. Líbí se mi kritika okolí na všechno, co se děje, ale že by s tím něco udělali, že by pomohli třeba lidem, kteří chtějí mít děti brzo? Není nesmysl chtít stejné výkony po mladých matkách a studentech, kteří se celý dny mají možnost připravovat? Samozřejmě je to volba každé, jak se rozhodně, ale když už se rozhodne pro dítě, měli bysme takové ženě/dívce spíše složit poklonu, než jí házet klacky pod nohy! KAM JSME TO DOSPĚLI? Hrozně si vážím holek, které se rozhodly tak jak se rozhodly, protože udělaly to, co cítily a co chtěly a věděly, jak se k nim společnost zachová. Takových lidí by mělo být více!


JSME SOBCI! A měli bychom si to uvědomit.




Sportem ke zdraví

30. července 2009 v 16:24
Po 151 jsem se rozhodla začít jíst a hlavně žít zdravě. Zdravá strava, dostatečný pohyb. Z ní to moc fajn, ale když se tím člověk začne řídit, už to taková sranda není:-). Hrdě jsem se nasnídala v duchu zdravého životního stylu a směle vyrazila směr Jenny s kolem. Na sobě jsem měla staré kraťasy koupené za 50kč pravděpodobně v obchodě zvaném "Račiče" a absolventské tričko ze základy. Bylo mi fajn, protože jsem netušila, co bude mít Jenn na sobě. Stylový "cyklo oblek", namalované oči, kšiltovku a bráchovo kolo za 8tisíc. Připadala jsem ji trošku zvláštně. Asi nám to vedle sebe opravdu slušelo, i když musím říct, že alespoň nohy, se mohly Jenny vyrovnat. Měla jsem značkové tenisky a ponožky s nápisem sport, což mi ovšem v pocitu, že vypadám jako socka moc nepřidalo:-))). Jezdily jsme asi hodinu Hrachovec-Poličná a ještě hodně bočních tras. Bylo to moc fajn, bylo sice horko a na nové cyklostezce nám sálalo horko z asfaltu přímo do obličeje, ale jako zkušené kolistky jsme si připadaly úžasně důležitě. Nikdo mi nevymluví, že člověk, když dělá něco pro své zdraví nemá vyjímečný pocit, že jo Jenny?? A zítra ráno jdeme běhat. Chechéééééé:-))



Aspoň naděje

29. července 2009 v 22:36
Dnešek jsem si užila jako nikdy. Nemůžu si pomoc, ale některé věci teď vidím prostě jinak. Přišla jsem na to, že tady nebudu věčně, že jednou budu pryč, že jednou už si nebudu moct zaběhnout parkur, že jednou už nebudu moct někoho obejmnout, že jednou už nebudu moct jet na kole a dívat se kolem sebe, že už nebudu moct někomu říct, že ho mám ráda a mnoho dalších věcích, kterých by tu mohlo být desítky, stovky, tisíce,miliony. Nekonečně věcí, které jsou tak prosté a tak úžasné. Byl to zvláštní pocit, sice moc smutný, ale na dnešek asi nikdy nezapomenu. Strávili jsme s mým druhým já odpoledne na chatě. Grilovali jsme a přesto, že grilované maso jím málo - no vlastně nejím, udělala jsem vyjímku. Bylo to moc fajn a strašně dlouho jsem si tak dobře nepokecala. Kolem nás byly stromy, lesy, v dálce pod sebou byla vidět cesta a koleje, po kterých projížděl často vlak. Bylo to prostě pohodové a v té chvíli mi došlo, že jednou tohle všechno bude pryč. Přišlo mi to strašně líto. Vždycky jsem byla se smrtí a délkou života smířená, ale teď, když jsem tak moc spokojená a užívám si každé minuty jsem čím dám smutnější, protože tohle krásné jednou skončí. Musí to tak být. Ale co když nechci?

Proč už zase píšu

29. července 2009 v 14:53
Ani nevím, jak mě napadlo založit si blog. Před týdnem jsem strávila úžasnou dovolenou ve Větřkovicích s Klárčou (Killi). Naše večerní akce a enting days byly nezapomenutelné. Ostatně jako všechny naše akce. V poslední době jsem si svoje zážitky právoplatně psala do deníčku:), když ho Klára viděla, myslím, že jí to přišlo docela vtipné. A nejvíc mě dorazilo, když mi řekla, že psaní blogu má své kouzlo. Všechno si to přečteš. Přečteš si i to, co si o tvých článcích myslí ostatní a tak jsem si řekla, proč nezačít znovu? Teď ale trochu jinak. Nechci, aby můj blog sloužil jako stránka, kam napíšu, když budu naštvaná, nebo nešťastná. Chci se s Vámi podělit o své životní radost/zklamání. A protože jsem za tu dobu, co jsem nepsala na blog snad aspoň trochu dospěla, je mi jedno, kdo ho bude číst a co si bude myslet. Prostě i to, že píšu blog je součástí mě samé. A jestli to někomu vadí, nebo mu to přijde trapné, ať sem prostě nechodí.

Zase zpět

29. července 2009 v 13:42
Ano, už potřetí a zase znova začínám psát svůj "první článek". To by zatím stačilo:D