Sladké dětství

1. srpna 2009 v 15:51
Dnes mám odpočinkový den:). Cvičila jsem a ještě půjdu běhat. To je všechno, co dnes hodlám dělat. Když teda nepočítám to, že musím jít večer do práce, ale z tama stejně půjdu a hodinu domů a nevydělám si ani korunu, stejně jako tomu je celé prázdniny. Pracovat v létě v čajovně je fakt nevděčné:).
Sama nevím, co si s takovým množstvím volného času počít a tak jsem pročítala články na ostatních blogech. Samozřejmě jsem zavítala na blog Jenny a Killi. Napsaly obě nové články, které se mi spojily v jeden, přestože každá psala úplně o něčem jiném. Článek o dětech na blog Jenny mě donutil přemýšlet a vzpomínat na své dětství a Klářin článek mi připomněl DĚTI Z BULERBYNU. Moje jedna z milovaných knížek. Nemohla jsem jinak a vytáhla jsem tuto knížku po letech z dlouhé řady knížek ve spodním dílu police. Knihy, které jsem nepotřebovala, zapoměla jsem na ně, či jsem je četla nejméně 20x jsem odsunula do druhé půlky, kde je psí klec takže se k nim dá dostat dost těžko. Do té půlky patřily i Děti z Bulerbynu. Dnes jsem ji vytáhla a udělila jí speciální místo. Pod mým polštářem. Znovu jsem se začetla do osudů, radostí a strastí dětství. Jediné, co mě od ní odtrhlo bylo to, že jsem to všechno musela napsat sem, že se musím chystat do práce a že si potřebuju jít zaběhat. Večer si na ni zase vzpomenu a zase po dlouhé době půjdu spát nad ránem, až knížku dočtu. Dojímají mě úryvky a kousky povídek, které popisuje malá Lisa. Vzpoměla jsem si na to, jak jsem jako malá patřila do takové té "panelákové party" dětí, které si společně chodily hrát na stejné pískoviště a později si chodili hrát i samy. Vzpomínám si na to, jak jsme mezi panelákovými vchody natáhli dlouhou šňůru a na ní jsme si pomocí kolíčků na prádlo posílali dopisy. Byla to zábava, ale kluci, kteří bydleli v bytě mezi naší "lteckou poštou" nám vždycky provázek přeřízli a tak nás to brzy přestalo bavit. Taky si vzpomínám na naši tajnou řeč. Takva stakla fakkvat zakva tokvo. Nerozumíte, že? Ještě pořád si na to pamatuju, bylo mi tehdy asi 10. Vzpomínám si na to, jak jsme zvonili na starého důchodce, který nás pak honil a nám to přišlo hrozně vtipné, nebo jsme kradli mrkve ze záhonů cizích lidí, kteří taky nebyli nadšení. Na všechno jsem si teď vzpoměla. Je mi líto, že v té době jsem nevěděla, že jsou to ty nejkrásnější léta a vzpomínky. Hodně lidí říká, že nikdy nezapomene na střední školu. Možná je to tím, že jsem střední ještě neukončila, ale prozatím jsem si prostě jistá, že zážitky z dětství budou vždycky ty nejsilnější. Nikdy přece nezapomenu na to, jak jsem jezdila na žebřiňáku, jak jsme mlátili obilí, převraceli seno,shrabovali seno takovým strojem. Pochybuju, že jste ho někdy viděli:)). Díky tomu, že mám úžasnou babičku, která navzdory tomu, že je poměrně moderní a hezká a na svůj věk vůbec nevypadá mlátí seno, má starý traktor a díky nim vím, co je to žebřiňák, vím, jak se vyorávají brambory, umím poznat slepici od perličky, lozit po stromech a dělat domácí hrábě. Za to všechno jsem neuvěřitelně ráda, protože jen hrozně malá dětí v mém věku tohle všechno zažilo. Neví, co je důležité, vzpomínají na to, jak si jako malí koupili první mobil a přitom ani netuší o jaké vzpomínky přicházejí. Nemají je, protože neměli takové štěstí jako já. A to je mi líto. Je mi to líto za ně. Nedokážu si představit své dětství lépe, než na vesnici u babičky. Právě z tama mám nejvíc vzpomínek, na které nikdy nezapomenu:-)). Jo třeba, jak při zabíjačce viselo prase vždycky na NAŠÍ houpačce:-). Možná proto mám jiné životní hodnoty, než většina mých vrstevníků. Dokážu si sama dojít pizzu, když mám hlad a neřeším, že jím sama - je přece normální, že když mám hlad se najím. Nemám problém jít kamkoli sama - přece nepotřebuju mít za sebou partu kamarádů, abych nevypadala blbě. Nemám problém přejít náměstí - protože JÁ jsem TA co neuznává lidi, kteří ostatní hodností podle vzhledu, čili mi může být jedno, co si takoví lidi říkají. Nemám problém s tím říct, že ráda jím - ze mě nedělá osobnost a borku to, že řeknu že prostě nejím a že mám krásnou postavu od přírody (bejvávalo:D), ale ani teď mi to nevadí. Nevadí mi jíst před lidma - protože vím, že lidi, kteří si řeknou "ta by měla spíš hladovět" jsou tak malí, že je ani nevidím:). A spousta dalších věcí. Myslím, že tohle všechno jsem se naučila jako malá. Žila jsem tam, kde nikdo neřešil, jestli má mobil s anténou nebo bez. A je mi to jedno doteď. Musím poděkovat svým blízkým, že ze mě vychovali osobnost, která se kvůli nikomu nebude měnit, budu taková, jaká být chci, ne taková aby si o mě ostatní řekli, jak jsem super. Já jsem super, protože jsem to já! Ne někdo, kdo se mění kvůli ostatním:). Moc jsem o tom přemýšlela a kdyby to šlo, ráda bych se vrátila do doby, kdy mi bylo 5-12? Byly to léta, kdy jsem si užívala, hrála jsem stupidní hry, poznávala ostatní lidi/děti a učila jsem si pracovat se svým vlastním já. Často na to vzpomínám a nikdy na to nechci zapomenout, protože jen díky tomuto období jsem já, JÁ.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jenny Jenny | E-mail | Web | 1. srpna 2009 v 20:19 | Reagovat

Sqělý článek:) Děkuju:) Budu o tom přemýšlet...

2 Barča Barča | 1. srpna 2009 v 20:47 | Reagovat

Bylo to i trochu o tobě:-P

3 Killi Killi | Web | 1. srpna 2009 v 22:19 | Reagovat

Ćím to je, že teď všichni píšou tak DOBRÉ články, které mě dojmou... Měly by k ním být přiložené papírové kapesníčky zdarma :). Jsi super. Užij si noc v Bulerbynu, jsem ráda, že jsem tě k tomu přivedla. Být někdy zase malá holka, to nikdy není špatně.

4 Jenny Jenny | E-mail | Web | 2. srpna 2009 v 21:00 | Reagovat

Barča: Já vím:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama