Červen 2010

S vanilkovou koblihou do říše divů

16. června 2010 v 11:38
Mám se skvěle. Ráno jsem vstala pozdě a na poslední chvíli doběhla do práce. Cestou jsem si stihla koupit vanilkovou koblihu, polomáčené a marmeládový šáteček. Uvařila jsem si kafčo s horou smetany a pustila si na notebooku Alenku v říši divů. To je mé pracovní dopoledne:-). Ale to je jiná pohádka. Ten film mě donutil přemýšlet. Možná ani tak moc přemýšlet, jako snít. Vždycky jsem byla zasněná do svých představ a snů a nechtěla jsem se jich vzdát. Žila jsem v pohádce a jiném světě.

Vrací mě to zpátky. Do minulosti. Do chvílí, kdy jsem ležela v trávě, nepřemýšlela, jen ležela a byla šťastná za to, že vůbec existuji. Nikdy jsem nedokázala pochopit, proč se rozčilovat kvůli rozbitému hrnečku, nebo špatné známce. Vždycky jsem přemýšlela nad tím, že existuje stejné množství malých věcí, které mě rozesmějou a pobaví. Asi jsem blázen. Malá naivní holka, která by opravdu chtěla žít  v pohádce. V perníkové chaloupce, za sedmero horami, řekami, městy, mosty, státy... daleko od současného světa. Pyč z tadyma. Možná do blázince:-).

Chtěla bych být ta princezna z Willyho Fogga. Moc... jak cestuje přes celý svět za 80 dní. Nevím proč. Vlastně vím. Protože v pohádce je všechno tak hezky jednoduché. Vlastně i život je jednoduchý. Nesmírně jednoduchý. Jen my smými myšlenkami, si jej děláme těžký.

Třeba se popelka taky jednou rozvedla, ale druhý díl ještě nenapsali;-))).

Znovu....

13. června 2010 v 12:22 | Bauca
Začínám znova psát, znova žít.... je to zvláštní pocit. Schválně tady nechám všechny články, myšleny, pocity, které jsem napsala tenkrát a doufám, že budu mít jednou odvahu si je přečíst. Bojím se toho, co je, co bude, vím jen to, co bylo.... žiju minulostí. Omluvte mé nesmyslené a zmatené myšlenky, ale právě tak se teď cítím.